Záložní zdroje

Zálohování napájecího napětí je prakticky nezbytnou podmínkou pro provoz serverů. Záložní zdroje chrání investice do serverů a další informační infrastruktury před výkyvy a špičkami napájecího napětí a při výpadku napájení zajistí po určitou dobu chod systémů, po uplynutí této doby pak korektní ukončení činnosti a vypnutí. Po obnově napájení pak musí být zajištěn náběh systémů.

Problémy

Tradiční řešení, kdy každý server má svůj záložní zdroj, neobstojí v moderním prostředí hustě zastavěných 19” rozvaděčů, rovněž neřeší redundanci, takže záložní zdroj se pak stává jediným bodem poruchy. V případě serverů s redundantním napájením je situace ještě komplikovanější: Je sice možno připojit každou napájecí větev k samostatnému záložnímu zdroji, pro administraci takového řešení představuje prakticky neřešitelný problém. První oříšek je, mám-li dva záložní zdroje, který z nich vydává signál k ukončení činnosti? A pokud je server ukončen (a dnešní servery se vypnou), musí být vypnuty oba napájecí zdroje, aby po obnově napájení došlo zase k zapnutí. Pokud se jeden zdroj vypne, ale druhý zůstane zapnutý, server není schopen detekovat napájecí cyklus a zůstane trvale vypnutý.

Tyto problémy řeší technologie PowerArray, která umožňuje postupné škálování systému zálohovaného napájení s měnícími se požadavky zákazníka.

Dalším problémem dnešních datových center je vzájemná závislost jednotlivých prvků: Diskové pole musí být zapnuto dříve, než se k němu může připojit server. O závislostech serverů na platformě Windows by se daly psát dlouhé články. Elegantní řešení tohoto problému představují “zásuvky s IP adresou”, tzv. Power Distribution Units, kdy každá zásuvka je pomocí webového rozhraní ovladatelná samostatně a dá se nastavit například zpoždění jejího zapnutí.